Pečeť, portrét a erb Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna
(Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein)
Předně je třeba uvézt na pravou míru často zmiňované příjmení Wallenstein, které "získal" zcela nesprávně až po své smrti podle historických románů od Fridricha von Schillera. Valdštejn sám se podepisuje "Waldstein" a rodové jméno vždy bylo a je Waldstein. Důkaz lze spatřit v sekci písemnosti.
(14.9.1583 - 25.2.1634)
1583 narozen v Heřmanicích u Jaroměře na malém panství Viléma z Valdštejna a Markéty rozené Smiřické. Rodiče mu brzy umírají, roku 1595 odchází na českobratrskou školu do Košumberka; pak navštěvuje evangelické gymnázium ve slezském Goldbergu. Roku 1599 přechází na akademii v Altdorfu; tu kvůli výtržnostem již po půlroce opouští, poté cestuje po Německu, Francii, Belgii a Itálii; v roce 1602 se vrací do Heřmanic. Roku 1604 se rozhoduje pro vojenskou dráhu – nastupuje jako praporčík – fendrych – do Uher, kde bojuje proti Turkům. Kolem roku 1607 přestupuje ke katolické víře. Roku 1609 se žení s bohatou vdovou Lukrécií Nekšovou z Landeka (1582-1614); nechává si sestavit horoskop Janem Keplerem, je mu v něm předpovídána veliká moc a bohatství. Roku 1615 je v hodnosti komořího dvořanem arcivévody Ferdinanda Štýrského, příštího českého krále a císaře. Povstání českých stavů proti Habsburkům a současně začátek třicetileté války (1618) jej zastihují jako bohatého moravského šlechtice, pečujícího o rozkvět rozsáhlých panství na Valašsku. 1619 velí pěchotnímu vojsku moravských stavů; jakmile Morava ztrácí neutralitu a přidává se k povstání, odcizuje násilím vojenskou pokladnu a přiváží finanční hotovost císaři. V Čechách a na Moravě je tím prohlášen za psance, jeho majetky propadají konfiskaci; získává ale důvěru císaře. Porážka českého povstání v bitvě na Bílé hoře (1620) znamená pro něj vítězství, velí oddílům vojska zajišťujícím kapitulaci severočeských měst, ujímá se opět svých statků. Je plukovníkem, stará se i o zásobování a žold svého vojska, se kterým likviduje poslední ohniska povstání 1621; vrhá se do finančního podnikání. 1622 skupuje jako konfiskát frýdlantské a liberecké panství, později získává i panství roku Smiřických; formuje dalšími nákupy a prodeji příští frýdlantské knížectví. 1623 povýšen do knížecího stavu; vymáhá pro své knížectví výsady polosuverénního útvaru, státu ve státě; sňatek s Izabelou Kateřinou z Harrachu posiluje jeho vliv u dvora. V Jičíně od roku 1624 probíhá přestavba zvoleného sídelního města podle projektů italských architektů, pozval tam jezuity, založil gymnázium, plánuje vznik univerzity, biskupství; připravuje zakládání četných klášterů, je úspěšným ekonomem a manažerem rozvoje celého území dominia. Roku 1625 je povýšen na vévodu, císař jej jmenuje vrchním velitelem svého vojska vyslaného do říše. Verbuje obrovskou armádu, jakou dosud císař nikdy nedisponoval, organizačně zajišťuje její veškeré zásobování, slaví s ní vojenské úspěchy v roce 1626 na severu Evropy. V roce 1627 podniká slezské tažení a vypuzuje odtud zbytky Mansfeldovy armády, získává vévodství zaháňské; jeho armáda dosahuje pobřeží Baltu. 1628 stává se vévodou meklenburským a současně říšským knížetem, několik měsíců poté jmenován císařským generálem nad baltským a oceánským loďstvem, nárůst jeho obrovské moci budí závist a odpor nepřátelských politických kruhů. Ty prosazují jeho odvolání z funkce generalissima a rozpuštění jeho armády, k čemuž dochází roku 1630. Následná vítězství švédské a saské armády a obsazení Čech (1631) nutí císaře žádat jej o návrat do čela armády. Vytlačuje saskou armádu z Čech, vrací vojenskou iniciativu na stranu katolického vojska (1632); je jedním z nejvlivnějších lidí v Evropě – za zradu císaře mu nepřátelská strana nabízí korunu českého krále, dochází k několika tajným jednáním. 1633 – po vojenských akcích, kdy byl k nepřátelům buď nevysvětlitelně shovívavý nebo netečný, roste nedůvěra k jeho osobě, další setrvání u moci je považováno za nebezpečné. Roku 1634, vlastně již smrtelně nemocen, je zbaven velení, prohlášen za zrádce a zavražděn v Chebu. Pohřben byl v roce 1636 do kartouzského kláštera ve Valdicích; tělesné ostatky byly odtud v roce 1785 přeneseny do Mnichova Hradiště. Do dnešních dnů bylo o něm napsáno mnoho knih i odborných studií, které přímo či nepřímo nastolují stále nezodpovězenou otázku: byl v Chebu zavražděn zrádce, anebo nesrozumitelně věrný služebník císařův?
Pečeť, portrét a erb Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna
"Vážený lide veřejný, dovolujeme si Vás pozvat k malému výletu do 17. století na počest slovutného vévody frýdlantského Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna." uvádí se v pozvánce na Valdštejnské slavnosti v Jičíně. To vše ve městě Jičíně ve dnech 23. – 25. května L. P. 2008 (více)
Z Rakouska i Německa přijeli dne 6.2.2008 potomci Valdštejnů, aby se v Praze podívali na výstavu o svém vzdáleném předku - Albrechtovi z Valdštejna.
Přepis reportáže: Z Rakouska i Německa přijeli potomci Valdštejnů, aby se v Praze společně podívali na výstavu o svém vzdáleném předku - Albrechtovi. V metropoli strávili jediný večer. I tak si rodinnou sešlost pochvalovali. Waldstain, nebo Wallenstein. I tak se dnes vyslovují jména potomků tohoto rodu, i když potomky přímo Albrechta z Valdštejna nejsou. Ten měl pouze dceru. Syn mu zemřel několik týdnů po porodu. "Bůh a hvězdy bohužel nebyly nám nakloněny" říká dněšní představitel Albrechta z Vadštejna. Příslušníci a nositelé rodu Waldstein-Wartenberg pocházejí z jiných linií. Především od bratrance Albrechta z Valdštejna - Maxmiliána. V současnosti žijí dvě hlavní větve valdštejnů. "Jedna ta takzvaná mnichovohradištská. To je ta větev, která měla Mnichovo Hradiště, Doksy, Kozel a také tento palác a potom další větev, jejíž jedna část vlastnila Moravskou Třebíč" říká Petr Mašek - vedoucí oddělení zámeckých knihoven Národního Muzea v Praze. Mezi zřejmě nejznámější té mnichovohradišťské patří hrabě Arnošt Valdštejn. Narodil se před dvaaosmdesáti lety na zámku v Doksech. Ve 20 letech odešel do války a pak nedobrovolně do rakouska. Teď žije v domě ve Vídni. Má dva syny. "Sem vždycky měl mnoho štěstí, mnoho štěstí" říká Arnošt Ernst Valdštejn. "Dostat čtyřicítku Valdštejnů na jedno místo konkrétně do Prahy nebylo vůbec složité. Stačilo oslovit každého představitele ze dvou valdštejnských linií, ten pak kontaktoval své příbuzné, no a mezi sebou se už domluvili na konkrétním datu. "Je to velice milí vidět víceméně celou rodinu. To už se musí přiznat, ale hlavně máme všichni velkou radost, že jméno Waldstein se zlepšilo." říká Markéta Zdislava Waldstein-Wartenbergová žijící v Praze. "Gevirsen Waldstein in die landes gesichte zu vkon. Tak připravený návrat Valdštajnů to svědomí." říká Karel Albrecht Angelos Waldstein žijící v bavorsku. Nikdo z potomků Valdštejnů teď v česku nežije. Veškerý majetek Albrechta z Valdštejna byl po jeho smrti konfiskován císařem. K restituci Valdštejnského majetku nedošlo ani po roce 1990. Tereza Krásenská, Česká Televize
Laskavostí vedení Klubu přátel starého Smíchova se mi poštěstilo zúčastnit se prohlídky komentované jedním z kurátorů výstavy, panem Ladislavem Čepičkou. Zajímavé to rozhodně bylo, ale pro mne bylo podstatné, že se tento pán hned v úvodu svého výkladu otřel o článek, který jsem o výstavě publikoval ("Historie ve službách současné politiky?", LtN č.2/2008 ze 7.1. 2008). Z následného rozhovoru s ním vzešly některé nové poznatky, jež by mohly zajímat i čtenáře. V Literárních novinách toto pokračování odmítli. (více)
Praha - Na poslední tři týdny na stávající výstavě přibude téměř dvacítka nových exponátů. Potěší zejména milovníky chladných zbraní, tedy mečů, dýk nebo kordů. V doplněné expozici budou podle tiskového tajemníka Kanceláře Senátu Petra Kostky exponáty od soukromých sběratelů, kteří je nabídli po zahájení valdštejnské výstavy. Doplní je zbraně ze sbírek Vojenského historického ústavu. Právě tento ústav je spolu se Senátem a Národním muzeem pořadatelem výstavy o Valdštejnovi ve Valdštejnské jízdárně. Tato výstava je ojedinělá mimo jiné svým rozsahem. Organizátorům se podařilo svézt do Prahy stovky uměleckých děl, zbraní i dalších předmětů, které jsou od dob třicetileté války roztroušeny jako válečná kořist po celé Evropě. Expozice bourá představu o tom, že Valdštejn byl pouze vojevůdce z období třicetileté války. Představuje tohoto vévodu také jako státníka, stavitele, diplomata a mecenáše. Nezapomíná ani na Valdštejnovy souputníky a nabízí pohled i na každodenní život v první polovině 17. století. Valdštejnská výstava, kterou navštěvuje téměř tisíc lidí denně, bude otevřena do 2. března. Kvůli velkému zájmu byla totiž proti původním plánům o dva týdny prodloužena
Výstava Albrecht z Valdštejna a jeho doba ve Valdštejnské jízdárně v Praze je zatížena politickou manipulací.
Od poloviny listopadu loňského roku až do poloviny února tohoto roku se koná bohatě vystrojená výstava o vévodovi frýdlantském a jeho době. Vstupné je dost vysoké, ale na to si již člověk pomalu začíná v Praze zvykat. Na samotnou výstavu navazuje řada doprovodných akcí, včetně skupinových prohlídek s výkladem, kdy se zájemci dostanou i do běžně nepřístupných prostor Valdštejnského paláce. Tyto prohlídky jsou jen pro toho, kdo viděl výstavu, a jsou zdarma. Dotud by bylo vše v pořádku a akce by se od ostatních obdobných nelišila. (více)
Historický magazín ze 17. listopadu byl věnován osobnosti Albrechta z Valdštejna a zároveň velké výstavě Valdštejn a jeho doba, která v těchto dnech probíhá v Jízdárně Valdštejnského paláce v Praze. Pozvání moderátora pořadu Eduarda Stehlíka přijali kurátoři této výstavy historička umění Eliška Fučíková (EF) a historik Ladislav Čepička (LČ).
Praha – Unikátní výstava dnes ve Valdštejnské jízdárně v Praze představí vévodu Albrechta z Valdštejna a jeho dobu. Expozice evropských rozměrů ho přibližuje nejen jako vojevůdce, ale také jako osobnost, která pronikla do světového povědomí a patřila k nejvlivnějším Evropanům 17. století. Výstava představí více než 727 sbírkových předmětů. Podle generálního ředitele Národního muzea Milana Lukeše je logisticky jednou z největších muzejních akcí, která se v ČR pořádala..
Byl Albrecht z Valdštejna geniální vojevůdce, nebo zrádce? Byl úspěšný manažer, kterého bychom dnes mohli nejlépe přirovnat k Billu Gatesovi, nebo šílený syfilitik, který mnohá svá rozhodnutí činil v záchvatech nemoci? Udělejte si obrázek sami. Od 15. listopadu máte příležitost poznat Valdštejnovu osobnost opravdu důkladně. (více)
Senát převzal kvůli chystané výstavě o Albrechtovi z Valdštejna, která začne v polovině listopadu od Národní galerie využívání Valdštejnské jízdárny. "Výstava bude zcela ojedinělá především tím, že na jednom místě a v jednom čase soustředí předměty, které se v Česku objeví od dob třicetileté války poprvé," uvedl tiskový tajemník Kanceláře Senátu Petr Kostka. Vystaveny budou i nově objevené dobové dokumenty a umělecké předměty z Valdštejnovy doby. Patřit k nim bude nedávno objevený Valdštejnův horoskop, který na rozdíl od dosud známých obsahuje detailní a každodenní prognózu vévodova osudu. Tvůrcům výstavy, kterou se Senátem pořádá Národní muzeum a Vojenský historický ústav, se podařilo nashromáždit přes 700 exponátů z několika evropských zemí a nebývalou sbírku Valdštejnových portrétů. Ne všechny sice budou vystaveny, stanou se ale součástí připravovaného katalogu, v němž budou obsaženy i výsledky ročního bádání o Valdštejnovi.
Na mapě je k vidění okolí města Jičín, které si Vladštejn zvolil za své sídelní město. Červená šipka ukazuje na velkolepé náměstí v centru Jičína, přesně do míst, kde stojí zámek. Spojnicí tvořenou lipovou alejí směřující na severo-východ se lze dostat přes lodžii, která byla spojením s oborou až k založenému kartuziánskému klášteru (dnes známá Valdická věznice). Zajíavé na celé koncepci je natočení směru zámek - alej a lodžie - klášter, neboť v době slunovratů prochází Slunce přesně středem lodžie. Tato zajímavost dokládá Valdštejnovu lásku ke hvězdám i že všechny jeho kroky byly náležitě promyšleny.
