Valdštejnové náleží do rozrodu starobylého rodu Markvarticů, doloženého již od 12. století. Nejstarším přímým předkem Valdštejnů je Jaroslav z Hruštice (1234 -1269); jeho syn Zdeněk (1278 - 1304) postavil poblíž Turnova hrad Valdštejn. Valdštejnové, kteří se rozvětvili do mnoha rodových linií (podle pověsti měl Zdeněk 24 synů), drželi statky především v Podkrkonoší (Lomnice nad Popelkou, Veliš, Hrubá Skála, Rychmburk). Na Moravě vznikla významná větev Brtnických z Valdštejna (Brtnice, Moravské Budějovice). Z období husitských válek je znám Hašek z Valdštejna (+1452), který několikrát změnil stranu a zastával za Zikmunda Lucemburského úřad moravského a později kladského hejtmana.
Nejvýraznější osobností rodu je Albrecht Wenzel Eusebius von Waldstein (Albrecht z Valdštejna), jeden z předních vojevůdců třicetileté války, jež sloužil od roku 1619 v císařské armádě. Albrecht ke zděděným statkům po rodu Smiřických dostával nebo přikupoval konfiskované majetky a vytvořil v severovýchodních Čechách vlastní doménu Frýdlantské vévodství (od roku 1632), které zahrnovalo Frýdlant, Liberec, Českou Lípu, Mnichovo Hradiště, Hostinné, s centrem v Jičíně. Tato doména tvořila hospodářskou základnu pro vybavení a zásobování Valdštejnovy armády.
V roce 2004 uplynulo 370 let od zavraždění českého šlechtice a vojevůdce Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna. Když zemřel, bylo mu teprve 51 let, ale za svůj život toho stačil opravdu hodně. Na území Čech vytvořil prakticky samostatný stát – vévodství frýdlantské, stal se také vévodou meklenburským či knížetem zaháňským, obdržel titul císařského generalissima, byl dokonce i generálem „moře oceánského a baltického“. Na svých panstvích dal postavit řadu významných staveb, zejména v Jičíně. V Praze ho připomíná především Valdštejnský palác, dnes sídlo Senátu, horní komory českého parlamentu.
Valdštejnova kariéra, válečné úspěchy i jeho zájem o astrologii (pravidelně si dával vypracovávat horoskopy, některé pro něho vytvořil i slavný astronom Jan Kepler) se staly předmětem mnohého uměleckého a historického zpracování a bádání. Podívejme se proto na Albrechta z Valdštejna jiným pohledem. Připomeňme si některé jeho potomky a genealogickou cestu k nim.
Chebskou vraždou se Valdštejnovo obrovské dominium prakticky rozpadlo. Pouze vdově Isabele z Harrachu připadlo panství Česká Lípa a Albrechtův švagr a bratranec ze čtvrtého kolena Maxmilián z Valdštejna získal pražský Valdštejnský palác, který poté jeho potomkům patřil až do roku 1945. Jediné dceři Albrechta Valdštejna Marii Alžbětě nezbylo téměř vůbec nic. Ona je však předkem všech jeho potomků.
Jde tedy o potomky po přeslici (jediný Valdštejnův syn Albrecht Karel se dožil pouze 52 dnů života), proto mezi nimi nejsou žádní v současnosti žijící příslušníci rodu Valdštejnů (Waldsteinů).
Jako svého předka ho však mohou uvádět někteří příslušníci rodu Liechtensteinů (Lichtenštejnů), Nostitzů (Nosticů), Rohanů, Czerninů (Černínů) z Chudenic, Hrubých z Gelenj, všichni žijící členové rodu Ledebur-Wicheln atd. Samozřejmě také někteří členové dnes již vymřelého rodu Kouniců (Kaunitzů), protože dcera Albrechta z Valdštejna si vzala za manžela Kounice.
Jedním z nich byl i radikální mladočeský politik a pozdější mecenáš Václav hrabě Kounic, jenž v roce 1908 věnoval svůj brněnský palác ke zřízení české studentské koleje, která tam snad funguje dodnes. Díky svému prvnímu manželství s Josefinou Čermákovou se stal švagrem skladatele Antonína Dvořáka. (Památník Antonína Dvořáka)